Účast v evropských pohárech
9. 11. 2007
ÚČAST TEPLIC V EVROPSKÝCH POHÁRECH
Jen necelé dva roky trvalo než nově vzniklý teplický fotbalový klub mohl poměřit své síly s prvním zahraničním soupeřem. Tehdy ještě ani ne divizní Teplice poprvé zviditelnily lázeňské město a celé Československo v očích zahraničních příznivců 5. dubna 1947, kdy na Drožďárně sehrály přátelské utkání se švédským prvoligovým týmem Halmie Halmstadt. Tepličtí nadále získávali na popularitě, a o přátelské zápasy s evropskými mužstvy proto rozhodně nebylo nouze. Zápasy s týmy jako First Wienna, FC Sochaux, Kispest Budapest, či FC Americo Rio de Janeiro přilákaly do ochozů tisíce nadšených fanoušků, ale ani to nemohlo zmírnit touhu žlutomodrých po oficiálním soutěžním utkání se zahraničním soupeřem.
Nevydařený vstup do Poháru UEFA předcházel dalším úspěchům
Sklo Union hrál na přelomu 60. a 70. let pohledný fotbal a v zahraničí porážel i věhlasné soupeře, jenže doma se mu stále nedařilo zabydlet se v horní polovině tabulky. Z tohoto pohledu byla velmi významná sezóna 1970/1971, ve které Tepličtí skončili na třetím místě, a vybojovali si tak právo historicky prvního startu v Poháru UEFA. Na začátku nové sezóny však SU Teplice prohrál již v prvním kole s polským týmem Zaglebie Walbrzych 2:3 a s tímto evropským pohárem se musel rozloučit na dlouhých osmadvacet let.
Přestože rychlé vyřazení z Poháru UEFA poněkud ovlivnilo výkony některých hráčů, Tepličtí se z neúspěchu opět rychle otřepali a v roce 1973 si již na novém stadionu Na Stínadlech připisují vítězství ve své skupině Interpoháru. Soupeřem jim tentokrát byl trojlístek týmů Naestved IF, Austria Klagenfurt a "starý dobrý známý" Djurgaarden Stockholm, který žlutomodří rozstříleli na jeho hřišti 6:1.
Následující dva roky jsou ve znamení teplických úspěchů na Arabském poloostrově. V roce 1974 rozhodují o konečném druhém místě na Perském poháru v Íránu, zemi šácha Reza Páhlavího, až pokutové kopy, o rok později se Tepličtí do Teheránu vracejí a tentokrát již získávají pohár z ryzího zlata za celkové prvenství v turnaji. Dárkem ke třicátinám fotbalového klubu je také druhé místo ve skupině B Středoevropského poháru, které se vklínilo mezi dva íránské úspěchy. To můžeme považovat takřka za neúspěch, vždyť Teplice dokázaly na domácí půdě porazit věhlasnou FC Fiorentinu a o prvenství ve skupině přišly až po porážce 2:4 na půdě Honvéd Budapest.
Prvenství v Perském poháru však znamenalo také odchod několika důležitých postav teplické kopané, včetně nejlepšího střelce žlutomodrých Pavla Stratila. Navíc se přestalo dařit i dosud bezchybné stoperské dvojici Vítů - Novák, což se negativně projevilo na výsledcích mužstva. Teplice začaly prohrávat i zápasy, které dříve končily úplně opačným výsledkem. Do smíchu jistě nebylo teplickým funkcionářům ani při rozporuplných rozhodnutí komunistických pohlavárů. Pro dnešní mladou generaci již směšné opatření tehdejšího režimu neumožnilo Teplickým vyjet na turnaje do Austrálie a Zairu, kam je pořadatelé zvali jako své trumfy. Útěchou jim tak v roce 1976 bylo alespoň vítězství ve skupině Interpoháru. Teplice si již bez reprezentanta Přemysla Bičovského a s několika úplně novými tvářemi poradily s Landskronou Bois, Offenbachem Kickers a švýcarským Grasshoppers Zürich. Svůj poslední start v evropském poháru před pádem do druhé ligy si Tepličtí připsali v sezóně 1983/1984, kdy ve Středoevropském poháru obsadili konečné třetí místo.
Počátek vzestupu na konci 20. století
Návrat Teplic mezi českou fotbalovou elitu v roce 1996 znamenal vpravdě historický okamžik. Sedm let po změně režimu, pod jehož tíhou žlutomodří v minulosti tak často trpěli, a tři roky po rozpadu Československa se FK Teplice opět srdnatě bil s českou fotbalovou smetánkou. Pod vedením ředitele Františka Hrdlička navíc začala nákladná rekonstrukce Stínadel, ze kterých se již v roce 1998 stal jeden ze dvou českých stadionů splňující přísná bezpečnostní kritéria FIFA. Tím Tepličtí rázně nakročili do fotbalové Evropy, kde před třiceti lety sklízeli slova chvály a uznání.
Krásný a moderní stadion je jedna věc a samotné výkony hráčů druhá. Bez nich by se jen těžko naplňovaly představy teplického vedení, které chtělo vybudovat tým, který bude do několika let bojovat o evropské poháry. Ačkoliv prioritou bylo stále budování kvalitního zázemí, s angažováním trenéra Josefa Pešiceho se potěšující výsledky začaly dostavovat minimálně o dva roky dříve. Populární "Pešek" převzal tým v jeho druhé prvoligové sezóně a na 13. místo z prvního ročníku navázal slibným místem sedmým. Kdo mohl navíc tušit, že již o rok později se tento stratég z Vršovic, jak se mu přezdívalo, postará o vůbec nejlepší historické umístění Teplic? Cílem pro sezónu 1998/1999 bylo především konsolidovat mužstvo a pohybovat se ve středu tabulky. Úvodní porážka s nováčkem z Blšan na domácí půdě tomu ostatně také nasvědčovala. Jenže pak se Tepličtí nevídaně rozjeli a se šestnácti výhrami skončili na druhém místě hned za suveréně nejlepší Spartou. Tím si nejen o jednu příčku polepšili v kolonce "Nejlepší umístění v první lize", která se naposledy přepisovala v sezóně 1970/1971, ale především si zajistili právo startu ve třetím kole kvalifikace o slavnou Champions League. Takovou slávu zažila Stínadla snad jen po triumfu v Perském poháru.
Následný pohárový los v Zürichu nakonec Teplickým přiřkl snad nejtěžšího a zároveň také nejatraktivnějšího soupeře, jehož jméno rotovalo v losovacím koši. Borussia Dortmund. Vítěz Poháru vítězů pohárů z roku 1996 a vítěz Ligy mistrů z roku 1997 přijel na sever Čech jako jasný favorit, jehož postup do hlavní soutěže byl téměř povinností. Průběh zápasu na Stínadlech tomu ale nenasvědčoval. Domácí se po vzájemném oťukávání osmělili a svému soupeři se vyrovnali. Zejména Fousek a Verbíř měli k překonání brankáře Lehmana blízko. Nadšeně hrající žlutomodří navíc pokryli všechny hvězdy Borussie, chybu udělali jen jednou. To nakonec bohužel utkání rozhodlo. V 66. minutě se po centru dostal míč až k Nerlingerovi, který nechytatelnou střelou brankáře Macháčka překonal. Nejtěsnější možná výhra a následná výhra Teplic nad Spartou v lize navíc dortmundskému trenérovi Skibbemu naznačily, že o postupujícím do nejprestižnější soutěže ještě zdaleka rozhodnuto není. I v odvetě se totiž žlutomodří srdnatě bili. Přestože kromě Frýdka, Bílka a trenéra Pešiceho nastoupili všichni hráči Teplic na trávníku takového monumentálního fotbalového chrámu, jakým dortmundský Vestfalenstadion bezesporu je, poprvé, se svým německým soupeřem dlouho drželi krok. Gól se jim však vstřelit nepodařilo, i když i tentokrát děkovali domácí svému gólmanu Lehmanovi. Teplickou naději na historicky první start v Lize mistrů nakonec definitivně ukončil Herrlich, který svým gólem v poslední minutě rozhodl o vítězství Borussie 1:0. Stovka teplických fanoušků však hrdě aplaudovala svým hrdinům. Stejně jako tisíce dalších doma v Teplicích.
Chuť si Tepličtí měli spravit již zanedlouho v prvním kole Poháru UEFA, kam vyřazený z kvalifikace automaticky postupuje. Jenže s maďarským Ferencvárosi TK, jedním ze tří nejrespektovanějších klubů Maďarska, se jim alespoň v úvodu prvního zápasu na Stínadlech příliš nedařilo. Maďaři byli lepší, a i když brankář Macháček několikrát lapil již téměř jasný gól, v 16. minutě se hosté ujali vedení. Tepličtí pak ve druhém poločase předvedli zlepšený výkon a po gólech Frýdka, Kolomazníka a Řízka si vypracovali dobrý náskok do následné odvety. V ní sice maďarští hráči rozpoutali na trávníku doslova peklo, ale do vedení šli tentokrát jako první žlutomodří. Jen čtyři minuty po Radově gólu však domácí snížili z penalty, a závěr zápasu tak notně zdramatizovali. Remíza 1:1 však Teplickým ke šťastnému návratu z Budapešti bohatě stačila. Stejně jako k postupu do druhého kola, ve kterém opět na domácím hřišti přivítali španělský Real Mallorca. Nedávný finalista Poháru vítězů pohárů přijel do Teplic s vizitkou týmu, který v prvním kole dvěma výhrami vyřadil Sigmu Olomouc. Odplata se bohužel nekonala. Španělům zjevně mrazivé počasí nevadilo a již v prvním utkání se vítězstvím 2:1 hodně přiblížili postupu do dalšího kola. V následné odvetě na Stadio Son Moix se totiž překvapení nekonalo. Tepličtí svému soupeři, který nastoupil jen se čtyřmi hráči z prvního zápasu, podlehli 0:3, a s evropskými poháry se tak alespoň pro sezónu 1999/2000 rozloučili. Ani v jednom ze šesti zápasů ale vyloženě nezklamali. Díky jedné výhře a remíze (celkové skóre 5:9) navíc získali čtyři body do koeficientu České republiky.
Nádherné i nepříjemné zážitky v letním poháru
Zatím poslední start v evropském poháru si Teplice připsaly v létě 2002. Jako sedmý tým naší nejvyšší soutěže si totiž zajistily právo startu v letním Intertoto Cupu, jehož tři vítězové postupují do Poháru UEFA.
Letní putování pohárem, který někteří vychvalují, jiní zatracují, začali Tepličtí zápasem druhého kola s portugalským týmem CD Santa Clara. Ten na vypůjčeném hřišti v Litoměřicích (na Stínadlech probíhala rekonstrukce hrací plochy) porazili s přehledem 5:1 a prakticky již v tomto zápase rozhodli o svém postupu. Postup ale ještě museli potvrdit v odvetě na ostrově Sao Miguel, správním středisku Azorských ostrovů. Ani v tomto zápase rozhodně nezklamali a po přesvědčivém výsledku 4:1 postoupili do třetího kola Intertoto Cupu.
Již během zápasů s portugalským týmem byla hráčům velkou motivací jistota týmu, který by na ně čekal v případě postupu. Tím se také stal v Německu velmi respektovaný 1. FC Kaiserslautern, v jehož dresu nastupují i dva čeští hráči Petr Gabriel a Vratislav Lokvenc. Pro bundesligový tým byl Intertoto Cup jen slabou náplastí za neúčast v Poháru UEFA. I díky finančním problémům postavilo vedení Kaiserslauternu před hráče jasný cíl, kterým bylo celkové vítězství v poháru. Německý tým byl před zápasem jasným favoritem, což potvrzovali i první minuty úvodního duelu. Nadějný výsledek do odvety 1:2 nakonec z pokutového kopu zajistil kapitán Pavel Horváth. Němci ale přesto brali postup jako jasnou věc, a jaké tak asi bylo jejich překvapení, když jejich tým odjel z Teplic s debaklem 4:0. Tepličtí po výborném výkonu zaslouženě postoupili do semifinále poháru. V něm se však našim hráčům příliš nedařilo. S italskou Bologna FC totiž v prvním utkání na její půdě prohráli 1:5. Nutno podotknout, že na výkonu žlutomodrých se výrazně podepsala i únava z úmorného cestování. Trenér Cipro proto v odvetě nechal na lavičce odpočívat celou řadu opor, což se nepříznivě projevilo i na stavu poločasového výsledku. Ten vyzněl jasně pro hosty, kteří po pětačtyřiceti minutách vedli již 3:0. Druhý poločas již obě mužstva dohrávala v poklidném tempu, o gólové šance tak nebylo nouze na obou stranách. Tu poslední, v 90. minutě, proměnil Damir Grlič, a snížil tak na konečných 1:3.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář